„NEJDŮLEŽITĚJŠÍ MOMENT BYL TELEFONÁT S KREVNÍMI VÝSLEDKY“
Máte rok a půl starého, zdravého syna. Cesta k němu ale úplně krátká nebyla, že?
Se založením rodiny jsme s manželem bohužel nepospíchali.. věnovali jsme se své práci a budování kariéry. Početí miminka jsme nechávali hodně náhodě, když by se podařilo, byli bychom šťastní. Po zhruba dvou letech jsem se zmínila své lékařce a ta mi vystavila doporučení do jedné z klinik asistované reprodukce. Vybrali jsme Pronatal Spa, kam jsme docházeli skoro rok. Zkusili jsme i přirozenější metody početí, bohužel bez úspěchu. Potom jsme tedy přistoupili k IVF.
Průměrný věk rodičů, kteří musí řešit početí potomka s lékaři je v dnešní době nad 30 let. Lékaři apelují na budoucí rodiče, aby potomky neodkládali. Vy jste patřili k mladším, v čem byl problém?
Myslím, že i my jsme se s početím potomka dost otáleli. Já jsem otěhotněla ve 33 letech, manželovi bylo 34. Nejpravděpodobnější problém byl u mne v neprůchodnosti vejcovodů. Já jsem ale nepodstoupila vyšetření, které se provádí v narkóze, takže na 100% to potvrzeno nemáme.
Bála jste se něčeho v rámci celého procesu asistované reprodukce?
Nejobávanější byla první návštěva. Opravdu. Pak snad už jen mírné obavy před podáváním hormonů pomocí injekcí, to jsem si popravdě nedokázala představit. Příjemné zjištění bylo, že je to jednoduché, jehličky jsou uzounké, malinké a zvládne to opravdu každý. Mě osobně to i bavilo, připadala jsem si důležitě.
Jak dlouho to trvalo, než jste se vytouženého dítěte dočkali a jak vypadal celý ten proces?
Přímo do Pronatal Spa jsme docházeli skoro celý rok. Samozřejmě časově náročnější to bylo pro mě jako pro ženu, kdy jste na vyšetření objednávána každý měsíc a ne jen jednou. Ale objednána jste vždy na přesný čas a vyšetření netrvá vůbec dlouho, takže jsem si ze zaměstnání vždy jen "na chviličku odskočila".
Pamatujete si třeba na nějaký výrazný moment z toho období, něco, co bylo třeba hodně důležité pro Vás i rodinu?
Po samotném IVF jsem na sobě nepozorovala žádné výrazné změny, cítila jsem se moc dobře a plná očekávání. Zdržela jsem se v použití těhotenských testů, takže nejvýraznější a nejdůležitější moment pro mě byl telefonát s krevními výsledky.
Máte pocit, že to, že jste si prošla hormonální léčbou, nechalo nějaké zdravotní následky?
Určitě ne. Jediný poznatek - po dobu užívání hormonů se mi zhoršila pleť, ale to se stává jiným ženám i bez prodělání hormonální stimulace. Jinak jsem se celé těhotenství cítila opravdu dobře, nebyla jsem na rizikovém těhotenství a do práce jsem chodila až do nástupu na mateřskou dovolenou.
Co byste doporučila ženám i mužům, kteří touží po dítěti, ale bojí se třeba na lékaře obrátit?
Že strach opravdu není na místě. Jsou zde samozřejmě okamžiky, kdy člověk cítí ostych, ale to je jen chvilkové a ten výsledek opravdu stojí za to. Mně vždy pomáhalo myslet na to, že nejsem jediná, že takovýchto vyšetření podstoupilo a denně podstoupí spousta žen a mužů. A že třeba vstupní pohovor do vysněné práce je daleko horší.
Přemýšlíte ještě o dalším potomkovi?
Prozatím jen přemýšlím, manžel má rozhodnuto již od začátku, ale já si teď naplno užívám čas a pohodu se synem.
